Tůň
V soukromé tůni
duhový pstruh
on bílé vrány věrný je druh
a vrána bílá už se vpila
duhovou rosou podrousila
pak rozlétla se napříč cest
voskových figur
planých gest
já udiven dál hledím ke dnu
však bílé křídlo nezahlédnu …
Básník
Básník jen sedí
a před sebe hledí
peníze nemá
neví, nač
Směje se málo
jenom když vidí
rýč
lppatu
nebo krumpáč
Tu k nemu vešla jakás žena
co venuše, neoděna
on ukázal jí prázdnou dlaň
ku dveřím svým ji doprovodil
holou svou dlaní nasekal